Zamysli se

Milovat nebo nemilovat? Co je správné trápit se nebo riskovat, že ztratím vše? Můžu milovat druhého, když sama sebe nemiluju? Jak mohu vědět, co je správné a co ne? Mám nechat emoce vyplout na povrh či je v sobě udusit? Co je nejlepší řešení a které je dobrý nápad hned zavrhnout? Proč mám mít v hlavě zmatek? Kdo mi poradí a odpoví, přesto nic nepoví.

Jsou tací mezi námi, kteří se trápí a nikdo z okolí to netuší. Takový člověk nic neřekne, nasadí masku s úsměvem a pak si ji večer sundá. Nakonec má tráví noci se slzami, které padají na zem a je slyšet jen tichounké CINK. Prostě, když tento typ osoby potkáme na ulici vypadá, že jeho život je skvělý, ale ne vždy to nutně musí být takové jak vypadá. Snaží se ostatním dělat radost, přinášet jim smích do života. Ale sám umírá zevnitř. Nikdo či málokdo vnímá bolest dané osoby. Jelikož dnešní doba je převážně taková: "JSEM JEN JÁ, JÁ JSEM DŮLEŽITÝ A NIKDO JINÝ....JÁ JÁ JÁ...."

Už by se dalo říct, že za to nikdo z nás nemůže. Jsem "vychovaný" dobou ve které dospíváme a rosteme. Jsem jí ovlivněnou. Máme daná nastavená pravidla a přes to vlak nejede. Moc si velká hromada lidí nepřizná, že jsou tu i jiní lidé než oni. A to že ,má někdo problém je nezajímá. Hlavně, že oni sami se cítí dobře. 

Můžeme, ale za to, v jaké době žijeme? Je to něco, co můžeme ovlivnit nebo se prostě narodíme a je nám to jasně daný, předepsaný? Na tohle si každý z nás musí odpovědět sám za sebe. Pouze za sebe a né za druhé.