úvod

Tento druh vyprávění bude jiný než ostatní. Bude to na způsob moderního pohledu na to, že i z obyčejné lidské bytosti může být člověk s neuvěřitelnou schopností pomáhat, pečovat a chránit ty na kterých mu záleží a které miluje.

Vypráví se v tomto příběhu o osobě mé rodině blízké. Je to vlastně přímo její člen. A ten se jmenuje Vulkanus ale jeho otec i matka se starší sestrou Gaiou ho oslovují druhým jménem Hefaistos. Ano správně tedy je to můj a mé sestry Afi strýček. Náš strýček Vulkán Vulkanus.

Jeho žena je Harmonia a jejich prvorozené dítě vždy plné energie a zářící pozitivního světla, syn Hélios a jeho mladší sestřička pojmenována po bohyně kouzel, strašidel a všeho nadpřirozeného. Magická Hekaté.

Strýc Vulkán pracuje v Kotvě. Což je restaurace v obchodním domě v našem hlavním městě Praha, kde se bude odehrávat většina krátkých příběhů o jeho putování životem.

Ptáte se, mi jaký je? Chcete znát jeho chování? Jeho nadání, úspěchy, neúspěchy a dokonalosti s nedokonalostmi? Ano. To jsem si mohla myslet a proč by taky ne? Že, vždyť je to součást popisu hrdiny v jeho pouti za život, ve který věří a který chce mít. Hlavně je to také pro lepší představení člověka, očima, jak ho vidí jeho blízcí, co s ním žijí a co s ním vyrůstali.

Takže, když to shrnu víte o čem bude kniha, ale nevíte jak vypadají naše postavy. Hlavně je důležitá jedna z nich. A to můj strých Vulkánus.

Jaký má charakter? A proč Vulkánus? Jaký je vzhled? Nebo, co má rád? Jeho životní příběhy a problémy či maléry, co měl v mládí. Zvyky a zlozvyky jaké má dnes. Jeho přednosti a nedokonalosti. To vše zde bude napsáno. To vše se ,vy čtenáři, dozvíte. Ale jen pokud budete trpělivý, vnímavý a máte rádi humor. Ale občas se zde ukáže i vážná stránka hlavní postavy.

Sama nevěřím, že to říkám. Můj strýc a být vážný? Divný spojení. No, ale co, že? Každý má chvíle, momenty či okamžiky, kdy nasadí “vážnou tvář”. Vulkánus nebo jak mu říkám já “Anus”. Ji taky má.

Dříve jsem si toho moc nevšimla. Občas tato podoba vylezla, ale ne tak často. Teď je to častěji až to někdy člověka děsí. Chová se jako dospělí. Ale občas jsou chviličky, kdybych řekla že je to 15 letý puberťák. Ale to se nic neděje. Takový jsme občas všichni. A chlapy obzvlášť.