První kapitola

Bylo nebylo začala autorka vyprávět svůj příběh. Můj příběh začal mým narozením, jako každého živého tvora. Přišla jsem na svět jako nevinné malé a roztomilé stvoření. Podívala jsem se na svojí mámu Gaiu, která se na mě usmívala a měla v očích vidět něhu a lásku.

Když jsem poprvé spatřila svými černými kukadly muže, který mě pomohl stvořit. Tak jsem si ho zvědavě prohlížela a jedna z myšlenek, která se mi objevily v hlavě byla jestli je rád, že jsem přišla a jsem součástí jeho života.

Vedle něj stálá menší osůbka. Dlouhé tmavé vlasy a hnědé vyděšené malé oči. Tato bytost byla moje starší sestra Afrodité, která si přála mít bratříčka ale jak už to bývá její přání se nesplnilo. K její smůle.

Můj život plynul od mého narození jako každý jiný až do současné doby. Chodila jsem do tří různých školek , cvičila jsem aerobik a gymnastiku během předškolních let. Když mi bylo 6 roků nastoupila jsem jako malý prvňáček do školy, kde jsem se učila a poznávala jiný svět než jsem znala doposud.

V této druhé mé řekla bych jedné z důležitých kapitol svého života jsem chodila do budovy, kde jsem trávila svůj čas vzděláním a poznáním nových lidí. Kde jsem se každý den učila a nechala vést za poznáním jménem ŽIVOT.

Toto stavení kam jsem docházela pravidelně 5 dní v týdnu 10 měsíců v roce po dobu 5 let mě mělo pomoci připravit na následující etapu mého života.

Moje škola se dělila na dvě budovy. Obě dvě byly pro 1. Stupeň základní školy. V první budově byly třídy od 1. Do 3. Třídy a v druhém pavilonu byla 4. a 5. třída základky. Tato škola byla jako každá jiná, ale přesto jiná.

Jak vypadal můj první den, kdy jsem začala psát další kapitolu svého nepředvídatelného a občas dost obtížného života? No jak to říci. Byl to den jako každý jiný. Jen s malou výjimkou a to že bylo moje přání jít do školy splněno.

Byla jsem nervozní? Abych byla upřímná nepamatuji, že bych byla. Jediné, co si určitě pamatuji je ten velkých nával endorfínu po mém těle. Byla jsem nedočkavá, jaký to konečně bude vstoupit do další etapy mého vývoje.

Hned první den výuky jsem ve své nové třídě poznala ostatní děti. Jinak tedy mé spolužáky. Chodilo nás sem celkem 1š dětí (tedy i se mnou). Z toho 7 holek a 6 kluků. Takže holčičí síla v převaze. Ale i když holek bylo více nic to nemělo společného s naším kamarádstvím. Holky se bavila a hrály s kluky a naopak. Jak už to tak v malých třídách bývá. Každý den jsem měly nějaký nabitý program. Sotva uběhla první vyučovací hodina byl oběd, poté následovalo hraní v družině při čekání na rodiče.

Co se mě osobně týkalo já měla všechny ráda, ale byly tu ty nej samozřejmě. Moje nejlepší kamarádky z prvního stupně základní školy se jmenovaly Nia a Ana. Takže jsme byly pevný trojúhelník nejlepších kamarádek. Temi, Nia a Ana. 

Trochu vám mé dětské kamarádky přiblížím pro lepší představu. Tak začnu i Nii. Tahle holčička vypadá hodně roztomile má tmavé vlasy zapletené do dvou copánku na jejíž koncích byly  malé gumičky růžové barvy. Nosila nejčastěji světlé šatičky a její rodiče byli jedni z nejmilejších bytostí, které jsem znala. Nia má povahu hodné, chytré, velmi talentované holky. Ráda pomáhá druhým, každý jí má rád.