Přátelství, dobrý přítel nebo klam

Je to, ale divné spojení. Tyto slova mají odlišný význam, však jsou často spolu spojována. Jsou jako siamská dvojčata. Jedno je milé a láskyplné, ochotné vždy se zastat druhých. A druhé z dvojčat je to, co představuje zradu, klam, dělání z lidí zrůdy. Kterými jsou ochotný se stát pro vlastní dobro.

Já osobně jsem s těmihle výrazy spojená. A to tím způsobem, že znám obojí v jednom. Moje přátelství v minulosti bylo, ale nebylo přátelství. Já byla ochotná, jakkoliv pomoci však moje kamarádka ne. Byl to tedy jen pouhý klam. Využila mého přání zapadnout a toho, že jsem sama chtěla mít kamarádku.

Minulost může být zrádná a nějak člověka vždy poznamená. Mám pocit, že to, co bylo ve mně zůstalo. Bud tak, že jsem já ta blbá, protože se snažím vidět v každém to dobré a všichni toho zneužijí. Nebo je to občas pocit ve mně samotné. Pocit, že já jsem ta, která v přátelství je ten, kdo klame.

Přemýšlím o tom, jestli jsem dobrá kamarádka. Co je to dobrý kamarád? Odpověd je jednoduchá. Člověk, který při vás stojí, který vám pomůže v nouzi, ten, kdo vás brání před tyrany a snaží se vám pomoci proplout životem. Je to jako člen rodiny, který se narodil někde jinde. Ztracený sourozenec, který zmizel a znovu se vrátil zpět.

Já takovou kamarádku mám, ale možná si ji nezasloužím. Podívám se na kritéria přátelství a na to co jsem kdy já udělala pro přátele. Moc toho není. Nesplnuji vše, co bych měla. Mohu tedy říct o sobě, že jsem dobrá kamarádka? Že vím, co je to přátelství? Nebo je to jen jeden obří klam, který mé oči chtějí vidět a jsou tak přesvědčené, že se k nim přidalo i srdce?

Nevím. Netuším. Můžu jen doufat, že se chovám stejně dobře, jako se moji přátelé chovají ke mně. Že to není pouhý falešný klam, který mi zastínil zrak, ale že je to skutečnost. A já že jsem stejně dobrá kamarádka jako mý přátelé. Že je neklamu a oni mě.