“Ovlivnění bez účelu”

Každý člověk je ovlivňován už od doby, kdy se dostane na náš svět.Není však ovlivňován pouze jedinec svým okolím, ale i jedinec má vliv na lidi kolem sebe.

Toto “působení” se dělí na dva typy a to na: kladný a záporný. Oba dva způsoby ovlivnění většina lidí zažila ve svém životě nespočetněkrát. A to tu danou osobu, bytost zformulovalo v to stvoření, které je dnes.

Já mám také ve svém životě lidi, díky kterým jsem , kdo jsem. Nebylo to kolikrát lehké si projít procesem zvaným “formulování”, ale i přes překážky a problémy. Které se mi přihodili jsem se dostala, tam kde jsem teď. A za to jsem svým “příkladů” ať už kladným nebo záporným moc vděčná. Osobám, kterým patří největší mé díky jsou následovné.

Moje starší sestra. Když jsem byla malá byla pro mě hrdinkou. Nespoutaná a divoká, ale přesto vždy tak elegantní a vznešená. Vždy byla inspirací a příklad osoby, kterou jsem se chtěla stát. Protože mi v té době přišlo, že musím mít příklad toho jaká mám v budoucnu být sama. Dnes, ale vím že to tak není. Že bylo důležité mít nějaký příklad, abych se stala sama sebou.

A právě v tom mi pomohla má sestra. Tehdy jsem si neuvědomila, že to tak je, byla jsem malé dítě. Ale dnes už to vím. Vím že se podílela spolu s dalšími lidmi na mem ztvárnění v takovou lidskou bytost jako jsem v současné době. Protože mi tehdy už ukázala jak je důležité být svá ať si okolí říká, co chce.

Další osoba byla moje kamarádka (v té době nejlepší). Seznámila jsem se s ní, když jsem se přestěhovala z města na vesnici. Byla to moje kamarádka, ale i sousedka. Ukázala mi jak to chodí tady na vesnici a seznámila mě se svými přáteli. To bylo po mě v tem moment dokonalé. Znát ne jednoho ale další tři nebo čtyři lidi a mít je za přátelé. Ano vše vypadalo růžově než se v ráji zalitém sluncem zatáhlo a začala bouře s elektickými výboji a deštěm tak silným, že by způsobil záplavy nejvážnějšího stupně. A jak se to stalo? Co tím myslím? No ve zkratce mi došlo, že mě využívá a tahá za nitky jak se jí to hodí. Byla jsem jí dobrá jen když se jí to hodilo. A bylo jí jedno jestli budu mít problémy nebo ne. A za tuto tvrdou, avšak důležitou životní lekci jí mohu dnes poděkovat. Protože teď díky tomu vím, že důvěra mezi přáteli musí být aby to bylo pravé přátelství. A také díky ní lépe poznám,když je někdo falešný. Tak zvaný “Kamarád jen na oko.”

A poslední je má současná nejlepší kamarádka, kterou právem můžu nazývat nejlepší. Protože ví, co je to přátelství a není to jen socka, co bere a nic nedává. Tato bytost mi ukázala jaké to je, když se někomu můžete svěřit s e svými problémy a strachy. Že podpora od druhého je občas dobrá a že nejlepší psycholog je člověk, který vám nejvíce rozumí, protože si to prožil. Že nikdo z nás není sám. A že nestačí jenom si brát ale je hlavní dávat. A za to jí budu velmi vděčná, protože vím že se na ni můžu obrátit s čímkoliv a ona mě neodsoudí. Tak jak to dělá většina lidí.

A to je můj pohled na toto téma. Podle mě každý znás životní cestu nemá snadnou, ale vše co děláme a koho potkáme na cestě v nás něco nechá až dojdeme na konec životní cesty.