od začátku až po přítomnost

Ahoj, tahle moje kniha je o někom výjimečném. O někom, kdo je současně jedna z nejdůležitějších osob, co mám. Tento příběh je o člověku, který mi dal spoustu znalostí a předal spousty zkušeností do života. Tak moc věcí jsem se od ní dozvěděla, až mi z toho šla hlava kolem.

Tahle osoba je moje sestra jménem Afrodita Jacksonová. Já ji říkám Afi. Dostala jméno od mých rodičů, podle řecké bohyně krásy, lásky, sexuality a plodnosti. Asi rodiče věděli, že bude v budoucnu krásná a všemi chlapy obletovaná.

Jak vznikla její zkrácená verze? Proč zrovna přezdívka Afi? Už odmalička ji tak říkám, mám totiž problémy s výslovností prokletého písmenka R a Ř.

A protože je moje starší sestra někdy až nadpřirozené nabyta sexualitou a neodolatelností pro okolní egoisty opačného pohlaví, je pro ni těžké opustit nějakého „zmateného a zbloudilého muže“.

Pro moji sestru ne, ale pro toho chlapa. A to byl jeden z mnoha důvodů, proč jsem chtěla být jako ona. Nejen ale, že Afi je jako magnet na chlapy už od plenek, ale také je chytrá, talentovaná a nadaná na jazyky.

Je také velmi komunikativní, někdy tak moc, že si říkám, že je jako internetová seznamka, pořád se dává do řeči s ostatními, ať mluví jakýmkoliv druhem jazyka od češtiny až po arabštinu či ruštinu.

Moje Afi je prostě dokonalost sama. Ale to, co na ní milujete, je to, že i když máme jiného otce, tak to nebrání pravému sourozeneckému vztahu. Protože ona je tu vždy, když ji potřebujete a můžete se na ni spolehnout ať už jde o mega průser nebo o nějakou malou blbost či o pomoc s úkolem.

Vždy tu pro mě byla, je a doufám že i bude v budoucnu. Protože mít někoho, jako je tahle magická bytost po svém boku celý život, je dar z nebe. Jsem ráda, že ji mám, i když si lezeme někdy krkem, pořád jsme sestry a to nezlomí nikdy nic, je to moc silné, pevné pouto.

No to jsem pověděla jaká je, její vlastnosti s charakterem a teď ještě vzhled, ať sami posoudíte, vy čtenáři, jestli na ni to jméno AFRODITA sedí.

Moje sestra Afi je středně vysoké a štíhlé postavy. Má snědou, hnědě opálenou kůži, která vypadá v bílém zimním počasí jako mléčná čokoláda. Krásné tak akorát dlouhé, rovné vlasy s kaštanově hnědým oblekem.

Tmavé oči, ve kterých se pánové ztrácí jako v bezedné propasti. Nad černou propastí jsou dva husté smetáčky, co vypadají barvou stejnou, jak noční obloha v zimě.

A na tom má tmavomodré se zlatem zdobené brýle. Nos s ústy má malé, jakmile se ale usměje tak se obojí zvedne jako Aladinův létající koberec a nakazí vás energií zvaná radost či štěstí.

Oblečení má lesklý pleťový svět, co vyniká dohromady s její kůži. Černé úzké kalhoty, co jí jen pomáhají zvýraznit přednosti a k tomu rudé provokativní nehty s černými vysokými botami.

Chůzi má lehkou, přirovnání by sedělo na lesní vilu, pokud tedy není opilá, pak je to jako dupající nemotorný obří slon, u kterého musíte dát bacha, aby vás nezašlápl. Ne to trošku přeháním, ale jen trošku.

Má ráda svoji nejlepší kamarádku bojovnou Athénu, ale v tomto příběhu ji budeme potkávat jako Athy, se kterou obráží kluby, cestují po světě, pijí a baví se, kde se dá (samozřejmě, že víno, nejsou přece žádní ustrašení strašpytlové).

To by bylo na charakteristiku dvou hlavních postav tak vše. V této knize se, vy čtenáři, dočtete o životě, událostech, trapných situacích, ale i o důležitých bodech života mé sestry Afi. Doufám, že se bude líbit tak krásné počtení o neuvěřitelném životě jedné stejně tak neuvěřitelné osoby.