NEVIDITELNÝ /NEVIDITELNÁ

Tento výraz znají ti z nás, kteří patřili na škole mezi outsideri. Mohli jste být sprti, Emo, zelení (ve smyslu osoby zaměření na ekologii a recyklaci odpadu) dále to můžou být lidé s odlišným módním vkusem než jejich vrstevníci nebo jakákoliv osoba. Stat se outsider není vůbec těžké. Ten kdo tento pocit zažil osobně mi dá určitě zapravdu.

Proč ale mluvím o slovu outsider? Protože se s tímto názvem často pojí právě téma tohoto článku. A to Neviditelný.

Člověk se aspoň jednou ve svém životě ocitne v části, kdy si připadá neviditelný. A může se stát že i bude pro své okolí „neviditelnou bytosti“. U které by si například její spolužáci ani nevšimli že chybí při zapisování školní Docházky.

Nemusí se to stát jen ve společnosti ve stejné věkové kategorii, ale může se to stát i mezi členy vaší rodiny. A to není z mého úhlu pohledu zrovna dobré.

Ano někdy to člověka těší být osamote a pro jiné neviditelné. Ale ne vždy. Část lidské bytosti má radši společnost lidi i když u každého je to rozdělené odlišně.

Já mám zkušenosti z obou stran. Jsem občas neviditelná pro mé vrstevníky, ale pro rodinu mám pocit že je to častější.

Příklad. Jsem na rodinné oslavě a sedím stranou. Není to chyba mě rodiny to neříkám. Je to moje vlastní chyba. To já se od nich distancuju. A proč? Protože si s mojí rodinou připadám neviditelná a jako cizí. Neviditelná protože i když mluvím tak mam pocit, že mě neslyší. Že jsem jako duch člověka, Který nemůže jít dál a projít branou. A cizí z důvodu že mám pocit že jsem v téhle rodině navíc. Možná že jsem ani být neměla. Občas takový pocit objeví.

V dětství jsem si toho nevšimla a už vůbec o tom nepřemýšlela. Vše až teď v dospělosti.