Není to jedno!

„Mít rád a milovat je sakra rozdíl“. Rádi můžeme mít nejlepšího kamaráda. Milovat můžeme svoji rodinu, své sourozence nebo třeba své domácí mazlíčky. Je to různé. Někdy to víme hned jestli máme pouze rádi nebo milujeme. Jindy nám to trvá klidně i pár let, než si přiznáme, že dobrého kamaráda milujeme.

Bohužel se občas stane, že když už si sami přiznáme, že milujeme druhou osobu tak je pozdě. Buď člověk, kterého si vážíme a chceme s ním být už si našel řekněme „NÁHRADU“ či je jinak emociálně nedostupný.

Někdy se stane, že i taková to osoba bez empatií si se svojí „zakoukanou obětí“ jen hraje. Ať už to ví nebo nemá ponětí. Není to moc příjemné, když si s vašimi city někdo zahrává. Myslím si, že to každý z nás jednou zažil. Možná jen z jedné strany anebo z obou. Někdy to děláme naschvál jindy, a to ve většině o tom ani nevíme. Protože osoba, které ubližujeme nám to nedá najevo nebo to jen nevnímáme, jelikož toho jedince tak nevidíme. Nevnímáme ho víc než kamaráda.

Je to děsné milovat někoho, kdo necítí to samé k vám. Ale bohužel se to často stává. Ve světě už to tak bývá. Málokdy se povede, že lidé, co se mají rádi jsou opravdu jen přátelé a ti, kteří se milují se oba skutečně milují navzájem.

Z vlastní zkušenosti vím, že jeden vždy miluje, ale druhý to nevnímá. Viděla jsem to jak z pohledu třetí osoby, tak jsem si to sama osobně zažila. U osoby, která je mi blízká jsem viděla, jak jí štve, že kluk, který se jí líbí a chtěla by aby mezi nimi bylo něco víc.

Tak on to vůbec tak nevnímal a když už mu to došlo tak se přestali bavit. Tak si to přeberte sami podle sebe. Já vím jen, že to byl blb, že mu to nedocházelo anebo dělal, že to nevidí. A to si myslím, že není fér vůči tomu druhému člověku.