Návrat k minulosti, Přijímání skutečnosti

To jsou, ale otázky. Docela negativní téma řekla bych. Bohužel v současné době stejně aktuální jako v minulosti a budoucnosti společnosti. Soudíme lidi za jejich chování či vyjadřování, ale nehledáme důvod. Mluvíme o boji, ale už málokdy hledáme cestu jak se vyhnout válce. A je úplně jedno jestli jde o válku národů, občanskou nespokojenost nebo vzepření rodině. Na konci je vždy jedna strana ta raněná. 

Více se zaměřím na rodinou "válku" Jelikož to je většině nejblíže. Když si dítě naučí stát si za svým a změní se mu trošku priority, tak přeci neznamená, že je důležitý jak moc se změnily. Proč? 

Né každý má stejný žebříček hodnot, ale v rodinném kruhu mají všichni stejný nebo aspoň podobný. Nebo ne? Má to tak být? Kdo ví. 

Myslím si, že I když se člověku během jeho vývoje v dospívajícího jedince mění jeho priority není to nic za co má zbytek rodiny ho právo soudit. A i když použije proti němu jeho slabiny tak by člověk neměl ustoupit a stát si za svým. Protože, která rodina by bránila svobodnému vyjádření jednoho z členů. 

A pokud platí to, že by rodina měla mít ráda jedince ať už udělá jakoukoliv blbost či rozhodnutí, kterého by mohl v budoucnu litovat, tak to přeci nedává právo rodině rozhodovat to jakou cestu si daná svobodná bytost má zvolit nebo vybrat. A ještě jí dát najevo následky, které ji čekají pokud si vybere cestu vlastní vůle než že podlehne nátlaku většiny.

Závěr tedy by měl být takový, že žebříček hodnot se v průběhu života jedince mění. Stejně tak jako jedinec se vyvíjí v unikátní rozumnou bytost, která se učí z vlastních chyb a pádů. A ne z cizích.