Masky jsou “IN” vs. To, co nikdy “IN” nebylo

Co je to přetvařování? Jaký to má význam? Je to zlozvyk nebo dar?

Přetvařování je hobby a móda 21.století. Každá osoba se dennodenně přetvařuje snad stokrát a to třeba jen behem dopoledne. Maskování je v naší současné době různé a “IN”. Používá se například v politice, kde budoucí strany naslibují vše, co by si “normální” občan mohl přát. Ale ve finále stejně malokdy strana, kterou člověk zvolí dodrží své slovo. Ano, kdyby lidská bytost chtěla volit do vlády jen ty, kteří dodrží slovo, bylo mnoho volných sedadel v senátu. Ale jinak to občas nejde než zvolit.

Masky, ale nenasazují jen politici. Kdepak. Milí falešný obličej nasadí, kde kdo. Hlavně, když bude mít sám nějaký ten zisk.

Tyto masky jsou jen ubohé strategie, jak neukázat svojí identitu jiným. Vím, že spousty lidí si řekne: “No jo, já tu masku sundám a nebudu se ostatním líbit. Nebo Otevřu se jako kniha a někdo toho zneužije”. To se stát může. Je tu velká šance, že i stane. A že jeden člověk odsoudí druhého. Ale takový už život je. Ne vždy je tak, jak bychom si vysnili.

Já mám například názor takový, že ač vím, že se ne všem líbí, kdo jsem nebo jak se vyjadřuji či co píši na svůj blok je věc úhlu pohledu. A proto píšu to, co píšu. A hlavně upřímně a bez masky. Píšu to svým “já” a to je pro mě hlavní.

Další otázka zní: “Jaký to má význam?”. Podle mého uvážení žádný, ale přesto jeden a ten je z mé vlastní zkušenosti docela častý.

Proč se člověk, jakožto bytost chápavá a rozumná několikrát za den bere různé masky s odlišnými výrazy ve tváři? Protože se bojí. Má strach z okolí. Z jiných bytostí, které se na ni vrhnou, jak supi na mršinu, sotva překročí práh domu. To je, ale příšerné přirovnání, přesto dost přesné. A falešná idyla toho, kdo je daný člověk zač je někdy pro hladovějící supi přijatelná než opravdovost jedince.

Proto si myslím, že lidé každé ráno ze své “sbírky” masek vytáhnout tu, která se hodí na danou akci, aby spustila očekávanou reakci. Přetvářek může mít jedinec několik a do své “sady” je může dokola a dokola přidávat.

Nové a moderní, které kráčejí s doubou. Ale tu svoji opravdovou, tu jednu jedinou, co je skutečná nechává zaprášenou v šatníku a prožranou skrz na skrz od molů. Jen, kvůli strachu a málo sebevědomí. Aby se postavil tem mrchožravým bestiím. Najdou se ti, kdo se pokusí a uspějí. Těch je však čím dál míň.

A jestli je to zlozvyk nebo dar? To je individuální. Každý z nás na to má trochu jiný pohled. A každá bytost to vnímá jinak. Někomu to vadí a nesnáší to. Zatím, co druhým tento způsob života zcela vyhovuje.

Pro mě osobně je to jen jeden z mnoha lidských zlozvyků, protože nemám šanci poznat člověka, jaký je jeho pravé já.

A to podle mě je škoda. Jelikož věřím, že jsou lidé, kteří jsou strašná ostuda lidstva a jen škodí jiným. Zatímco, na druhou stranu věřím, že občas jedinec nemusí být opravdu zlý, nenávistný a krutý.

Ale právě, že má jen masku, které na první pohled vytváří tento dojem. A takových lidí je mi líto, že je ovládá strach tak silně, že nedokáží mít jen jednu masku. A to tu svou skutečnou.