Má cenu existovat?

Už se někomu z vás zdálo, že je vaše existence zbytečná? Že vy sami jako lidé, bytosti, které přemýšlejí nad největšími záhadami světa, jste mezi jinými k ničemu?

Já ano. Pokaždé, když se mi něco nepovede nebo zklamu sebe a své okolí či mi do cesty přijde překážka. Skoro vždy se zastavím nad touto otázkou. Jsem k něčemu dobrá? 

Okolí říká své a přesvědčuje mě, že ano že jsem důležitá v role, kterou hraji. Ale jak mohu být důležitá, když nejsem pomalu schopna postavit se překážce, která mi stojí v mé cestě za úspěchem. Uznávám, že překážek je v životě každé lidské bytosti dost. A kolikrát nám může přijít skoro nemožné ji překonat. Taky se může stát, že nejsem schopni danou situaci zvládat sami a potřebujeme hodit pomocné lano. 

Moje maličkost přesně ví jaké to je být k ničemu. Cítit se na dně oceánu. Být pro své milované jen kotvou, která je táhne ke dnu celou posádku. A co v takové chvíli ale dělat? To je nelehká otázka. Ale odpověď je jednoduchá. Musí se najít síla v nitru duše. Něco o co se člověk může zachytit na dobu než mu někdo z jeho okolí podá pomocnou ruku nebo hodí záchranný kruh.

Abych byla upřímná sama k sobě. Tak nemám lehké období. Nic se nedaří. Vše je problém. A všude kam se podívám vidím jen zklamaní, smutek, beznaděj a lítost se vztekem. Jsem naštvaná, že mi cesta, směr, kterým sem si přála jít nevyšel. Že se vytratil jako pára nad hrncem. A jediný komu můžu dávat vinu jsem já. Protože "MY" jako bytosti vybavené rozumem, city a nejrůznějšími znalostmi a dovednosti jsme zodpovědní za to jakou cestu si zvolíme a co pro ni uděláme. 

Občas se stane, že sejdeme z vydlážděné cesty nebo z cesty, která je pokryta zlatem. Podle mého žádná existence není zbytečná, ale jedinečná. Je to jako osud. Prostě je to dané. A člověk ať je jaký chce nebo ať mu nevyjdou plány jaký si přál. Tak i tak je jeho bytí na světě k něčemu prospěšné dokonce snad i dobré. A proto, kdyby se jakýkoliv člověk, cítil že jeho život, jeho vlastní existence je bezúčelová, k ničemu. Je důležité, aby sám sobě dokázal, že je jeho bytí stejně výjimečné a důležité jako existence jiných bytostí na světě. 

Jak řekl jeden anglický dramatik:" Být či nebýt to je oč tu běží". A vtom to celé právě je. Celá existence jediné bytosti ať jakékoliv je právě v těchto pár slov. Protože nestačí být na světě jen materiálně. Jako schránka nebo chodící zombie. Člověk tu není jen jako tvor, kterých chodí, dýchá a přežívá ze dne na den. Tráví čas jen tak. Lidská bytost je osobnost. Je někdo, kdo žije, kdo není jen obalem, ale kdo je živým tvorem. Má city, potřeby, cíle a sny. A jeden život, který byl měl žít ze dne na den ze vteřiny na vteřinu. Tak jako by mohl každou chvíli odejít na onen svět.