Dvě osoby...

Dvě osoby se hádají a tu třetí to zabolí. Stojí uprostřed toho všeho a jediné, co si přeje, aby byla daleko od křiku a slov. Slov, které jsou jako nůž, který bodá přímo do lidského sice a pouští tam jed. ten jed, co otráví všechnu dobrotu, co v srdci člověka najdem.

Dvě osoby se hádají jeden dělá chudáčka a druhý vznešeného diplomata ze šlechtického rodu, který se snaží vysvětlit svůj pohled na věc. Diplomat se pokouší využít taktiku s touhou vnucování své vidiny k lepší budoucnosti druhého.

Dvě osoby konzultují svůj pohled na svět. Jsou to věkově odlišní sourozenci. Starší chce dokázat mladšímu, jak bude výhodná pomoc, kterou mu nabízí. Jak bude mít vše snazší. Ale mladší nechce, cítí že to chce zvládnout sám. Chce si sám vybudovat vlastní cestu.

Tihle lidé, osoby. Mladé, staré, velké a malé, děti či dospělí vidí svět odlišně, proto si kolikrát nerozumí.

Každý konflikt končí stejně i když začal jinak než v ostatních případech. Na závěr jsou stejně všichni proti sobě.