1.POČÁTEK ANEB ZAČÁTEK

Ve městě Blackwood bylo stejné nudné a stereotypní ráno jako každý druhý den. A přesto byla v ovzduší kolem městečka cítit jaká si jiná energie. Energie nabitá něčím magicky nadpřirozeným, ale příjemným jako pohlazení od milované osoby.

Tuto změnu v místní atmosféře kolem Blackwoodu a jeho okolí obyčejný smrtelník sotva zaznamenal.

Avšak tu byla jedna osoba, které bylo čerstvých 20 let a která díky svému mimořádnému nadaní nebyla jedna ze stáda ovcí. Byla odlišná jako tma od světla a noc ode dne. Tato slečna byla introvertem mezi extroverty na střední škole v místním městečku. Na první pohled bylo jasné, že je jiná, odlišná od ostatních dospívajících lidí v jejím věku. Její jméno bylo Tália Nightmare. Lia žila se svojí krásnou, velmi talentovanou a žádanou tetou Jennou, která vlastnila jeden z nejúžasnější obchodů s uhozeným oblečením pro všechny v celém Blackwoodu. Tália zkráceně Lia nežila pouze se svojí tetou Jennou, ale také s babičkou Mary Enderson, které nikdo z místních neřekne jinak než “ŠÍLENÁ BÁBA MARY EN”. Liina babička, ale dříve taková nebývala. 

Lia si ji pamatovala, jako veselou starší dámu, která jí vždy hlídala a dělala různé kouzelnické triky. Která pokaždé, když malá Tália byla smutná tak ji upekla její oblíbené sušenky s kousky bílé čokolády a vyprávěla jí příběh o rodině mocných čarodějů, kteří patřili do rodiny s dlouholetou tradicí. Ta tradice obsahovala ceremoniál, který pomohl nejmladšímu členu rodiny osvobodit a odhalit jeho vrozené schopnosti a ukázat jeho osud. Malá tehdy 6 letá holčička tento příběh milovala natolik, že si kreslila obrázky na památku.

A to pokaždé, když tuto pohádku slyšela. Jelikož to byly pro ni krásné časy na které nechtěla nikdy zapomenout ani ve svůj den dosažení 15. narozenin, kdy i ona měla projít tímto slavnostním rituálem. Ale stalo se něco, co rituál odložilo na jiný čas.

A ta událost byla úmrtí jejich rodičů. Od doby smrti Lýdie a Jamese Nightmare, trpěla babička Mary těžkými depresemi a halucinacemi spojené se smrtí temného havrana.

Od této tragédie, kdy zemřela starší dcera Mary Enderson, tedy sestra (spíše jednovaječné dvojče) Jenny Enderson a tudíž i biologická matka Tálie. To šlo s Mary a její psychikou jen z kopce. Nikdy se z toho zcela nevzpamatovala.

Od smrti rodičů Lii, Lydii a Jamese Nightmare uplynulo 5 let a nikdo z místních už o této nešťastné událost nevěděl, že se kdy stala. A ti, kteří byli tenkrát na místě tragédie, se snažili nepřipomínat si tuto událost.

V současné době Tálii čekal poslední rok na místní střední škole, kam chodili všechny místní děti a dospívající. Škola nesla název podle města, BLACKWOODOVA STŘEDNÍ A ZÁKLADNÍ ŠKOLA. Budova školy zde stála už několik let. Podle historie od samého založení města. Tato škola byla na první pohled velmi stará. Omítka ze zdi budovy padala každou chvíli studentům školy na jejich ne moc chytré hlavičky a uvnitř školy to nebylo jiné. I když padání omítky občas doprovázel zápach ze školních toalet. Prostě bylo vidět, že to není nějaká vymazlená škola pro intelektuáli.

Obec se zajímala spíše o vzdělání svých žáků než o prostředí určenému k 4 letému studium. Bylo jim tak nějak fuk, že dennodenně asi 10 lidem spadne kus stropu na palici. Obec měla absolutní nezájem o bezpečnost.

Lia Nightmare neměla žádné přátele. Nikdo se s ní moc nebavil jen když musel kvůli nějakému úkolu nebo práci do školy. Byla takový ten typický příklad introverta mezi extroverty.

Ale bylo jí to úplně šumák, fuk , totálně ukradený. Od smrti její rodičů se už nezajímala tolik o okolí jako dříve. Soustředila se pouze na studium a na to aby ji přijali na její vysněnou vysokou. Která byla v San Franciscu, což bylo dostatečně daleko od všech a všeho, co jí mohlo připomínat nepříjemnou minulost. Obor, který chtěla studovat dále a který jí zajímal byla architektura.

Byl to obor, který kdysi studovala její matka Lydie. Liu to velmi zaujalo, když viděla maminčiny návrhy a jak to funguje u ní v práci. A to bylo jeden z důvodu proč se rozhodla pokračovat ve stopách své zesnulé matky.

Z denního snění najednou Liu vyrušil školní zvonek. Který měl zvuk kočky, kterou někdo tahá za ocas.

Do třídy vešla učitelka na angličtinu, ale nebyla sama. Za paní Šajbrtnovou, jednu z nejpřísnějších profesorů na střední škole, do třídy vešel sám ředitel školy pan Carter. A za ním stála holka, kterou Tália nikdy předtím neviděla. Ředitel Carter novou holku představil jako Kiru Moriet. Která přestoupila z Kalifornie, ze střední školy Marca Adams. A že poslední ročník stráví zde, u nich na škole a bude chodit do této třídy.

Tato nová dívka byla snědší barvy. Nebyla bílá jako většina lidí ve městě. Byla tmavá, jako mléčná čokoláda. Tmavé oči jako tma za zimní noci. Nebylo ani poznat že má panenku v očích. Středně dlouhé a černé vlasy se zakroucenýma konečky. A její postava byla malého vzrůstu a štíhlá. Na sobě měla dlouhé kalhoty z lehkého a vzdušného materiálu v barvě khaki. Černý topík tak krátký, že vypadal jako sportovní podprsenka a přes měla maskáčovou šusťákovou bundičku se síťovými dlouhými rukávy.

Na krku měla náhrdelník ve tvaru měsíce s broušeným ametystem a náušnicemi ve tvaru lapače snů ze zastaralého zlata.

Na první pohled bylo jasné, že tato nová osoba, nebude stejná jako ostatní dospívající obyvatelé z tohoto městečka. Bylo na ní něco jiného. Něco co si zvláštního, ale známého a zajímavého. 

Jen Lia nemohla přijít na to,co by to mohlo být. To co je na této bytosti jiné. Za to věděla, že jí zvědavost nedá spát. A že na to musí přijít jinak její duše nebude v klidu.

Učitelka Šajbrtnová pokračovala v hodině, kdy zrovna vyprávěla o dějinách Blackwoodu a o jeho založení.

Ale paní učitelku stejně nikdo ze studentů nevnímal. Buď si studenti chatovali přes mobily nebo si dávali dvacet.

Jediná Lia dávala normálně při hodinách pozor. Ale ani ona paní Šajbrtnovou dnes nevnímala, protože byla zaujatá svojí novou spolužačkou.

Lia sledovala, jak si Kira sundala maskáčově zelenou bundu a všimla si, že slečna Moriet měla na pravé lopatce vytetovaný a vykreslený srpek měsíce. Už jenom fakt, že tato nová spolužačka měla tetování Liu překvapilo, jelikož neznala niko z města, kdo by ho měl kromě jí samotné.

Srpek působil magicky, obzvlášť když byl spojen s lapačem snů. Jeho konce směřovaly k páteři a konce lapače mířily dolů k nohám. Bylo to zvláštní tetování. Vypadalo to spíše jako poznávací znamení nějakého klanu nebo možná smečky. Napadlo hned Liu. A tak se rozhodla, že se svojí novou spolužačkou seznámí a nenápadně zkusí pomocí svých darů zjistit, co nebo kdo je tato nová holka zač.

Když přišel čas oběda, přišlo spolu s ním zjistit, co je Táliina nová spolužačka zač. Kira seděla sama u stolu pro čtyři osoby. Byla nová, a tudíž se o ni nikdo nezajímal. Přišla ke stolu jen místní drbna spolu se svými obludami a začala rejpat do své nové spolužačky. Nikdo z přihlížejících Kiru nebránil jenom se všichni dívali a posmívali. A to Liu naštvalo. Proto, když ta namyšlená drbna se otočila, že odejde. Lia jakože omylem na ni vylila jahodové mléko a hodinala na ni i špagety s boloňskou omáčkou.

V tu chvíli se začalo celé okolí smát tak hlasitě, že by to zbořilo celou budovu školy.

A vyhlášená místní drbna se jen urážlivě otočila, přičemž uklouzla po rozlitém mléce a praštila sebou rovnou na podlahu v jídelně.

Jakmile toto malé, avšak zábavné divadílko skočilo, Lia si sedla naproti Kiře a dala se s ní do řeči. Obě si hned sedly, tak moc že člověk by řekl, že jsou to velmi dobré kamarádky.

Od oběda si spolu povídaly a bavily, než škola skončila. Lie to nedalo, a proto se zeptala Kiry, kde tady bydlí. “Bydlím u svého strýce, je to taková ta větší villa kousek od lesa.” Odpověděla Kira.

V ten moment bylo vidět, že to Lie v hlavě začalo pořádně šrotovat. “Ty si neteř Dereka Hinsla?. Ano. To je mladší bratr mé mámy, tedy můj strýc. Proč? Znáš ho?”. Odvětila Kira.

Lia věděla o existenci ostatních rodin, které měli nějaké to nadpřirozené tajemství jako měla ta její. A pamatovala si moc dobře, že právě Derek Hinsl je jedním z potomků z rodin s temným tajemstvím. A to tím že jeho rodina je prokletá. Jen už si nebyla jistá jestli to ví i Kira.

Proto jen odpověděla.”znám ho. Byl to spolužák mé tety Jenny. Občas nám přiveze zásoby dřeva na topení.” Aha. Řekla Kira. Tak já už musím, aby strýc neměl strach. Tak ahoj a zítra ve škole. Dodala a odešla.

Celou cestu domů Lia přemýšlela o tom, jestli se to prokletí vztahuje i na Kiru a jestli je to důvod proč zrovna v tuhle dobu přijela do města, odkud pochází její rodina.

Měla v plánu to zjistit a přijít této záhadě na kloub. Už si, ale nebyla jistá, jestli to má povídat tetě Jenně nebo ne. Nechtěla, aby si dělala starosti proč se sem do Blackwoodu vrátil další potomek z rodiny Hinsl. Zvlášt, když věděla o milostném románku její tety Jenny se strýcem Kiry, s Derekem.

Protože jí to teta vyprávěla a pokaždé u toho měla výraz dítěte, kterému jste vzali jeho oblíbenou hračku.

Derek jí kdysi opustit beze slova, bez vysvětlení a rozloučení. Jen tak odjel den před posledním dnem školy. Před předáním dokumentu o úspěšném složení maturitní zkoušky.

A tak Tália věděla, jak je to pro její milovanou tetu bolestivá vzpomínka se kterou se nejen nesmířila, ale také od té doby jí nevycházeli žádné vztahy s novými známostmi. Proto nemohla riskovat, že když se konečně vzpamatovala z této dávné křivdy, že znovu tuto ránu otevře. A to tím, že přijel do města další člen z rodiny tohohle bezcitného pablba, jak ho často označovala sama teta Jenna.

A tak v okamžiku, kdy přešla práh domu, zamířila beze slov rovnou do jejího pokoje. A šla si na počítač vyhledat historii rodiny Kiry a přímo samotnou Kiru, jako osobu na sociálních médií.