1. Kapitola-Probuzení

Talia. Jméno, které znělo tiše, jako kdyby ho vyslovil sám měsíc. Někdy měla pocit, že to jméno  k ní nepatří. Jindy zase, že je to  to jediné, co jí připomíná, kým opravdu je.

Dnes se cítila zvláštně neklidná. Její rodina spala, ponořená do své vlastní říše plné fantazie snů, ale Talia nemohla. Seděla na verandě v houpačce pro jednoho, celá zabalená ve vlněné teplé šále, a pozorovala zimní krajinu-klidnou, chladnou, téměř magickou. Vše kolem ní působilo obyčejně...a přitom v ní cosi šeptalo, že tahle noc nebude jako ostatní. Cítila to někdě hluboko pod její kůži, ve svém nitru. Byl to jako neviditelný dotek, který jí projel tělem. Zachvěla se, ale nebyl to pocit zimy. Byl to pocit, odlišný, cizí, ale přesto známý. 

Nad obzorem se zatřpytil měsíc, větší než kdykoliv dřív. Jakoby jí chtěl něco říct nebo ukázat. A ona měla poprvé v životě pocit, že se na ní dívá zpátky. 

Zadívala se do dálky, směrem k lesní pěšině. Na okamžik si myslela , že se jí jen něco zdá. Ale pak to uviděla jasně-siluetu lišky. Byla celá bílá, se zlatým znamením měsíce na čele, srst měla nadýchanou jako vějíř z hvězdného prachu. 

Talia zadržela dech. A tehdy to poprvé ucítila. Ucítila, že ji někdo-nebo něco volá.